Podobné se léčí podobným

Za otce homeopatie je pokládán Dr. Christian Friedrich Samuel Hahnemann (1755 - 1843), který v r. 1790 začal s výzkumem "nového druhu medicíny" a nazval jej homeopatii. Dr. Hahnemann byl  nejenom lékařem, ale také zkušeným chemikem, toxikologem a lingvistou. Ve své praxi začal experimentálně a vědecky ověřovat Hyppokratův předpoklad, že podobné se léčí podobným.

Dr. Hahnemann svůj postup rozvrhl do dvou fází   

Nejprve shromáždil známé poznatky z toxikologie. Následně na sobě i na svých blízkých zkoumal účinky rozličných substancí z lékárny svého tchána v té době běžné (arsen, rtuť, rulík zlomocný, oměj šalamounek apod.), aby zjistil, jaké příznaky tyto léky vyvolávají.  Hahnemann také prováděl pokusy na zvířatech. Domníval se, že z nich není možné vyvozovat závěry týkající se léčby lidí, protože tolerance u každého je zcela odlišná.

Ve druhé fázi začal tyto látky používat v ředěné formě k terapii u nemocných, kteří vykazovali příznaky podobné těm, jež získal v předchozích pokusech.

Nový princip léčby v praxi

Po šestileté intenzivní práci teprve dospěl k názoru, že lze Hippokratovu poučku považovat za platnou, ale s podmínkou, že použité terapeutické dávky budou malé dokonce infinitezimální. V r. 1796 předstoupil před veřejnost se svým dílem:

"Esej o novém principu zjišťování kurativních účinků léčivých substancí vyplývající z některých postřehů až doposud známých principů".

Jeho teze zní: "Napodobujeme přírodu, která občas chronickou nemoc vyléčí jinou, většinou akutní nemocí, přičemž použijeme adekvátní homeopatický lék, což postupně vede k uzdravení". Takto lze chápat fungování homeopatie.

Heringovy zákony

Dr. Hahnemann sám vychoval řadu lékařů, kteří v jeho práci pokračovali a díky jim zaznamenala homeopatie velký pokrok.

Jedná se především o Dr. Constantina Heringa, který založil American Institute of Homeopathy a sám vždy říkal:  "Ve svém životě jsem se vždy řídil pravidlem, že nikdy nepřijmu nic jako pravdivé, pokud to nebude s téměř matematickou přesností vědecky doloženo. Na druhé straně nikdy neodmítám něco jako nepravdivé, dokud se neprokáže, že to nepravdivé je".

Jedním z nejdůležitějších výsledků jeho bádání  je zjištění principu chování organismu při jeho uzdravování. Jsou to známé "Heringovy zákony".

1) organismus se uzdravuje zevnitř ven - nejdříve se uzdravují hlubší vnitřní orgány (např. plíce), později se léčí orgány uložené povrchněji (např. svaly nebo kůže)

2) od shora dolů - nejdříve mizí příznaky (např. ekzem na hlavě či na obličeji) a později na dolních končetinách resp. ploskách nohou.

3) příznaky mizí v opačném pořadí než se objevily podle časové osy, tj. nejdříve mizí ty, které se objevily naposledy.

Znalost těchto Heringových zákonů umožňuje lékaři (homeopatovi) stanovení správné diagnozy a přesné posouzení postupu nemoci při jejím léčení.